Aktualizováno: 29.07.2018
Dnes je: 10.prosinec
Šachový klub Mohelnice
Přihlašování na "Vánoční turnaj Bludov" zahájeno
5.11.2012
Mohelnický OPEN opět ve znamení pohody a noblesy
Ladislav Spurný

Již po šestadvacáté měli možnost v sobotu 3. listopadu 2012 zasednout k šachovnicím všichni, kteří se chtěli zúčastnit Mohelnice OPEN, rapid turnaje s nejdelší nepřerušenou historií v Olomouckém kraji. A zklamán neodcházel určitě nikdo. Ani ne tak kvůli hernímu výsledku, zde je každý svého umění strůjce, ale nikoho určitě nemohla rozladit přátelská atmosféra i jistá noblesa, kterou je toto klání pověstné.

Paradoxně byli před turnajem samotným zklamaní pořadatelé, když město Mohelnice - napříč dlouholeté tradici turnaje - tuto soutěž finančně nijak nepodpořilo a do ještě většího mínusu, než tomu bylo ve skutečnosti, se turnaj nedostal jen díky pochopení vedení městského kulturního centra, které značně snížilo nájem na akci. Když uvážíme, že místní rapid se těší obrovské oblibě, dělá Mohelnici značnou reklamu a v minulosti byl mnohokrát oficiálními zástupci města zahajován, je nenadálá změna kurzu směrem k této nevstřícnosti dosti nepochopitelná. Nezbývá než počkat, zda šlo o ojedinělé opatření nebo zda město rezignuje úplně, což by potenciálně mohlo mít samozřejmě neblahé důsledky v době, kdy tak jako tak turnajů ubývá.

O to větší pochvalu zaslouží organizátoři, na kterých tyto starosti v průběhu soutěže nikdo nepoznal. Ústřední postavou byl – jako vždy – Karel Volek. Turnaj s přehledem a s mikrofonovým ozvučením sálu odřídil. Na pomoc si přizval organizátory dalších dvou turnajů. Jiří Voráč, pořádající šumPERSKÝ ŠACHový turnaj, se zhostil role rozhodčího, a jak sám konstatoval, žádné vážné třenice nezaznamenal, zatímco Vojtěch Hanousek, hostící vždy na jaře Stavenice OPEN, vypomohl s organizací a sám si dokonce zahrál.

Mimochodem, když už jsem hovořil o té noblese, kterou neužívám ve spojení s tímto turnajem ve svých článcích poprvé, nemohu si pomoci. Krásné a vkusné prostředí hracího sálu, letos dokonce ozdobeného velkým květinovým košem na pódiu, je opravdu nevšední. Tuto skutečnost pak doladil kvalitní bufet manželů Kolářových, jejichž malí synové jednak zápasili na šachovnicích, aby následně o přestávce zasedli ke kytaře a mikrofonu a několika písněmi zpestřili hráčům chvíle oddechu a občerstvení.

„Myslím, že turnaj mohu označit za vydařený, ale to bych neměl posuzovat já nýbrž hráči. Ostatně, každý organizátor je tak spokojený, jak spokojení jsou účastníci. Osobně mám radost, že navzdory obecnému trendu poklesu hráčů v turnajových sálech i letos dorazilo téměř sedm desítek účastníků,“ zhodnotil klání Karel Volek.

Bojovat se začalo bez zpoždění, k čemuž jistě významně napomohl i fakt, že jako každý rok byl na webu mohelnického šachového oddílu v předstihu k dispozici on-line formulář přihlášky. Na startu sice chybělo mistrovské zastoupení, vysvětlení je ovšem nasnadě. Turnaj kolidoval s dvojkolem extraligy a šachové špičky tak měly jiné starosti a povinnosti. V roli favorita stanul silný kandidát mistra Petr Kičmer (ELO 2220), kterému měli šlapat na paty místní borci rekrutující se rovněž z kandidátské úrovně.

To se však nestalo. Kičmer vyhrál systémem start – cíl. Zvítězil v prvních sedmi kolech a dvě remízy na závěr byl luxus odpočinku a zajištěného prvního místa. Předvedl tvrdé a nekompromisní šachy, z několika málo problémů se dostával zkušeně a své soupeře prostě a jednoduše přehrával. Na turnaji byl poprvé, nevylučuje účast ani příště.

Zajímal jsem se o jeho osobu trochu víc a není bez zajímavosti, že bez problémů jsem našel na populární internetové stránce YouTube třeba záznam jeho rapid partie z turnaje Mostecká věž 2010, ve které porazil velmistra Tallu! Sám mohelnický turnaj krátce zhodnotil takto: „Hrálo se mi tu dobře, prostředí bylo opravdu pěkné. Rapid partie mám v oblibě, objíždím kde co. Je pravda, že patnáctiminutovky hraji raději, jsem víc takticky laděný, rychle počítám a tak je toto tempo pro mě výhodnější. Dnes se mi ale dařilo i zde a potkal jsem se s dobrou formou.“

Druhé místo již bylo malým překvapením. Na stříbrnou pozici totiž dosáhl Jiří Stehlík ze vzdáleného Sokola Kolín, jinak ale pravidelný účastník místních turnajů, který přece jen před soutěží k hlavním uchazečům o cenu nepatřil. Prohrál sice ve třetím kole, zaváhání však kompenzoval šesti výhrami a dvěma remízami a dočkal se tak zaslouženě hezkého úspěchu.

Domácí regionální radost tak musel třetím místem zajistit mladý Jirka Navrátil z Uničova, pro kterého umístění znamená další výrazný úspěch a povzbuzení do aktivit příštích. Smutnit snad trochu mohl pouze nad faktem, že předvedl stejný výkon jako Stehlík a v konečném hodnocení obou hráčů rozhodlo o malý chlup až druhé vedlejší kritérium. I takové jsou ovšem někdy šachy...

Co se týká domácích borců, měli po loňském druhém místě Martina Formánka těžký úkol obhájit, při jeho letošní neúčasti, přední místa v pořadí. Téměř dokonale se to podařilo Olegu Urbáškovi, který však v rozhodujícím posledním kole nevyužil nabízející se možnost výhry a při dosažené remíze přesto skončil na pěkném 4. místě.

Za zmínku pak stojí i umístění Vladimíra Adámka z Moravské Třebové, hráče bez ELO koeficientu, který s pěti a půl body obsadil šestnácté místo, přičemž jeho performance rating vyšplhal na 1918.

A v samotném závěru ještě jeden drobný potěšitelný fakt. Na turnaji si zahrál i slovenský šachista Peter Mego, jenž trvale pracuje v ČR. Tento sympatický chlapík je však současně i provozovatelem výborného šachového webu: http://www.sachovespravy.eu Na turnaj dorazil, kromě touhy po hře, i s kvalitním fotoaparátem, díky čemuž si na výše uvedených stránkách můžete prohlédnout fotodokumentaci z akce, popřípadě jej zařadit natrvalo mezi své zpravodajské šachové portály.

Nezbývá, než poděkovat pořadatelům, popřát jim hodně sil a zejména tolik potřebnou podporu a pochopení oficiálních činitelů do dalších ročníků a těšit se, že za rok se v dušičkovém čase v Mohelnici zase všichni sejdeme.

© 2005-2013 otisek mohelnice