Aktualizováno: 29.07.2018
Dnes je: 10.prosinec
Šachový klub Mohelnice
Přihlašování na "Vánoční turnaj Bludov" zahájeno
12.12.2012
Jan Sikora – Lerch: sedm křížků je furt málo!
Ladislav Spurný

Je to už víc jak rok, co jsem oslovil IM Jana Sikoru-Lercha k rozhovoru pro Gambit. Bylo však vždy aktuálnější téma a tak vše čekalo. Když jsem jej s rozhovorem kontaktoval nedávno, byl velmi vstřícný a v mailové reakci i poměrně svérázný: „Za prvé jsem myslel, že sportovci si zásadně tykají, takže se podle toho zařiďme. Za druhé – nějak se mi tvé jméno vybavuje, kde jsme spolu hráli?“ A tak jsem nejprve s mírnými rozpaky poslušně přijal nabídku k tykání od mistra, který aktuálně oslavil sedmdesátku, a pak mu vysvětlil, když jsem posílal soubor otázek, že při mé šachové úrovni jsme spolu určitě nikdy nehráli, leda by si zahrál sám osud a nalosoval mě – coby outsidera – někde v prvním kole švýcaru, což ovšem neregistruji.

IM Jan Sikora Lerch k rozhovoru následně přistoupil velmi odpovědně. Ne každému styl otázek vyhovuje, to se dá pochopit. A tak když přišly přece jen stručnější odpovědi, než jsem čekal, byl v mailu současně mistrem vlastnoručně napsaný životopis (velmi nevšední) zachycující celou jeho šachovou dráhu.

A tak dnes – u příležitosti mistrova jubilea – máme vzácnou možnost poskytnout nejen povídání, ale v podstatě celý medailon hráče.

A začneme partiovou ukázkou, ve které Sikora-Lerch porazil v roce 1968 V Luhačovicích budoucího velmistra Smejkala. Boj je poziční ukázkou šachu a budí zdání, že hra je vlastně až samozřejmě logická a jednoduchá. Ale právě takto ji hrají jen ti nejlepší. Partie je dokonale srozumitelná i bez poznámek.

Jan Sikora-Lerch - Jan Smejkal, Luhačovice 1968
1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jf3 Jf6 4.Jc3 c5 5.cxd5 Jxd5 6.e4 Jxc3 7.bxc3 cxd4 8.cxd4 Sb4+ 9.Sd2 Sxd2+ 10.Dxd2 0–0 11.Sc4 Jc6 12.0–0 b6 13.Vfd1 Ja5 14.Sd3 Sb7 15.De2 De7 16.Sa6 Vfd8 17.Sxb7 Dxb7 18.Vd3 Vac8 19.Vad1 Da6 20.Jg5 Vd7 21.d5 exd5 22.Jxh7 Jc4 23.Jf6+ gxf6 24.Dg4+ Kf8 25.Dxd7 dxe4 26.Vh3 1-0

ŠACHOVÁ DRÁHA:

Narodil jsem se v roce 1942 ve Vysokém Mýtě. Šachy mě naučil otec asi ve 13-ti letech. Jako přeborník šumperských škol se 100% výsledkem z 18-ti partií (hráno dvoukolově – přebor školy, pak finále – vše po domácnostech!) jsem se zúčastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci v roce 1957. Tam jsem poprvé uviděl šachové hodiny. Netušil jsem, že existuje šachová literatura, vše jsem vymýšlel za šachovnicí. Skončil jsem třetí, ale uhrál 4. výkonnostní třídu (tenkrát se rozlišovalo 6 základních tříd – kromě titulu mistra a kandidáta mistra).

Měl jsem štěstí, že v té době byly šachy velmi populární, televize ještě nebyla. V Šumperku bylo několik šachových jednot, vstoupil jsem do nejsilnější – Lokomotivy, kde se každoročně pořádaly 3 série turnajů: přebor oddílu, Memoriál Čeňka Rýznara a přebor okresu, a to všechny ve čtyřech(!) jednotlivých skupinách podle výkonnosti. Během roku jsem se postupně probojoval do té nejsilnější a jako okresní přeborník mužů jsem získal 1.VT a vybojoval si tak 1.šachovnici pro krajský přebor družstev.

Finále dorostu ČSR jsem hrál až v roce 1960, skončil jsem na 4.místě za Hortem, Děkanem, Haubtem (dnes mistrem žijícím v Německu), ale před Janatou, Mištou, Smejkalem, Nowakem, Plachetkou aj. (mimochodem – Malá encyklopedie šachu uvádí chybné pořadí.) Pražští pitharti mě nenominovali na slavnou rozhlasovou simultánku s Talem, místo mně tam hráli nějací pražští saláti, kteří skončili v polofinále na 9.místě.

Po absolvování gymnázia v Šumperku v roce 1959 jsem pracoval 2 roky jako soustružník, pak jsem rukoval k Pracovně-technickému praporu (PTP) do Rimavské Soboty. V té době byly PTP pod „velením“ ministra dopravy. V Rimáš-Sobátbán byl prapor Železničního vojska (už po přejmenování), jinde byli silničáři a taky mostaři. Dvacet šest měsíců (vojenská služba byla prodloužena kvůli „Berlínské krizi“) jsem budoval síť železniční dopravy ve Východoslovenských železárnách. Moje 1.VT mezitím propadla a začínal jsem znovu „od píky“.

Po návratu „z vojny“ jsem pracoval jako technolog asi 5 let. Byla to vděčná doba, dodnes mrknu na věc a vím, jak funguje a jak to vyrobit či spravit. Krajský přebor Ostravského kraje jsem vyhrál v roce 1965 a získal zároveň titul kandidáta mistra. V polofinále přeboru ČSR 1966 jsem dělil 2. – 3.místo, finále ovšem hráli jiní, i ti, kteří skončili v jiné skupině na místě čtvrtém – opět pražští pitharti. Všimli si mně však v Třinci a pozvali mě na Vánoční turnaj. Tam jsem prohrál s Karpovem, Smejkalem i Kupkou, ale porazil jsem třeba Kuprejčika, Nowaka, Blatného a nakonec jsem skončil na 5.místě, až za mnou byl aktuální přeborník republiky Augustin.

V roce 1967 jsem opět v polofinále dělil 2.- 3.místo, tentokrát s Jansou a mohl jsem se těšit na finále 1968 – nejsilnější přebor v historii ČSR o 20-ti účastnících. Hráli mimo jiné Filip, Kaválek, Hort, Smejkal, Pachman, Jansa, Kozma, Plachetka, Lechtýnský, Janata, Trapl, Augustin, Nowak, Kupka aj. Norma pro udělení mistra sportu byla tehdy: "nejhůře 3.místo". Porazil jsem druhého vítěze Smejkala, Kozmu a ještě Kubíčka a Vykydala, k tomu jsem uhrál 5 remíz a skončil jsem s 6,5 bodu na 18.místě. Hned po skončení turnaje jsem se odstěhoval do Třince. Finále jsem potom hrál pravidelně až do roku 1982, na bronzovou medaili jsem dosáhl dvakrát – v Ostravě 1976 a v Mariánských Lázních 1978.

V Třinci jsem začal pracovat jako programátor, později jsem přešel do skupinky systémových inženýrů, od roku 1976 jsme měli tenkrát nejvýkonnější počítač IBM 370, pravidelně jsem létal na průběžné školení do Londýna a šachy šly poněkud stranou.

Ale pražští pitharti nezaháleli. Po finále přeboru 1982 „zapomněli“ pozvat méně úspěšné účastníky (asi třetinu) do polofinálových turnajů, které se hrály v roce 1983. Takže „přebor republiky“ v roce 1984 byl tou nejtrapnější událostí v historii, asi třetina účastníků tam podle výkonnosti vůbec nepatřila. Pro řadu hráčů – Augustina, Nowaka, mně a dalších to znamenalo ukončení kariéry v soutěžích jednotlivců.

Vyhrál jsem nejednu desítku mezinárodních turnajů, v reprezentaci jsem dvakrát hrál na mistrovství Evropy družstev: v Moskvě 1977 a ve Skara ve Švédsku 1980. Zahrál jsem si i Pásmový turnaj jednotlivců 1979 ve Varšavě. Na turnaji v Karviné 1972 s účastí několika mistrů jsem dosáhl 100% výsledek.

Diplomy mám doma dva – Mistr sportu, podepsaný A. Himlem v roce 1974 a Mezinárodního mistra mi podepsal na kongresu v Atlantě 1981 prezident Fridrik Olafsson (náš tehdejší zástupce u FIDE (pozn. GM Šajtar) chtěl ze mě něco vy-šajtařit a 4 roky to odkládal. Posléze jsem napsal žádost osobně prezidentu FIDE a přiložil dokumentaci.

V extralize jsem vybojoval s Třincem 5 zlatých medailí, další 2 během hostování v Pardubicích a jednu s Olomoucí – stříbra a bronzy nepočítaje.

V roce 2008 se podařilo sehnat prostředky pro účast na Mistrovství Evropy seniorských družstev. Je to velmi silná soutěž, které se účastní přední reprezentanti každého státu, kteří mají přes 60 let. V Drážďanech ve složení: Jansa, Lechtýnský, Přibyl, Trapl a já jsme zvítězili a přivezli zlaté medaile. Já nastoupil šestkrát a nasbíral jsem 4 body, bez porážky.

Rovněž jsem autorem asi 20 studií, rozhodčí tenkrát obdivovali sovětskou kombinační školu a nevěděli si rady s mými pracemi, které byly postaveny především na manévrech. Takové práce považuji za nejkrásnější, žraní už bylo dost. Přesto jsem v roce 1988 dostal 1.cenu v prestižním maďarském časopise Sakkelét před domácím favoritem Paulem Benkö.

Jan Sikora Lerch, 11.11.2012

ROZHOVOR:

Honzo, rád bych ti jménem čtenářů Gambitu nejprve dodatečně pogratuloval a popřál ti vše nejlepší a pevné zdraví, protože ty jsi docela nedávno oslavil sedmdesátku. Jak se cítíš?

Je to čím dál tím stejný.

Jsi pamětník, určitě minimálně šachový, protože v tomto smyslu s oblibou poukazuju na určitou souvislost: jsi uvedený už jako mezinárodní mistr v české Malé encyklopedii šachu, která už něco pamatuje. Jakých bylo v šachu těch sedm desítek let, když se ohlédneš zpět?

Tak těch let bylo v uvozovkách jen 55, první turnajovou partii jsem hrál v 15-ti letech. Nelituji toho a snad ještě nějaký rok přibude.

Jak vnímáš šachy dneška a ty, co jsi hrával za svého mládí? Jsou ve tvých očích jiné? Nebo jsou to pořád jen šachy, které se prostě přirozeně vyvíjí?

Jsem skeptický. Bohužel, dnes bez přípravy pomocí počítačů hrát nelze. A bude hůř.

Dnes je ELO koeficient pro řadu hráčů téměř modla a normy mezinárodních titulů jsou stíhány jako nikdy. Dokonce i velmistrů je jako máku, uvažuje se o zavedení titulu supervelmistr. Již zesnulý velmistr Cholmov mi kdysi říkal, že mu to připomíná líheň kuřat v hromadné drůbežárně. Co si o tom myslíš ty?

Je dnes spousta profesionálů, kteří po "splnění" normy velmistra ihned klesli pod koeficient ELO 2450. Co k tomu dodat?

Ty sám ses stal mezinárodním mistrem už v roce 1981. Jaké byly tenkrát podmínky? Třeba mistr Juřek si kdysi postěžoval, že bylo málo kvalitních turnajů a normu nebylo takřka možné splnit. Taky jsi držitelem dnes již pro mnohé skoro zapomenutého titulu mistr sportu, co představoval a jaké byly podmínky k jeho obdržení?

Ten "Mistr sportu" byl chápán jako státní vyznamenání. Přestože jsem nikdy nebyl v partaji, tak se ke mně vyjadřovali na všech stupních organizace KSČ, počínaje základní.

Byl jsi častý účastník velice prestižní akce: národního šampionátu. Na mistrovství republiky jsi hrál ve finálové části celkem 9x, v roce 1976 jsi dělil 2. – 3. místo a o dva roky později jsi byl na 3. místě. To jsou krásné úspěchy. Jaké to tenkrát bylo?

Mladí hráči to měli tenkrát snadnější - stačilo se probojovat. Dnes jsou finalisté vybírání jen podle ELO ratingu.

Kouknul jsem jen letmo na internetu do on-line databáze a zjistil, že ses na mezinárodní úrovni utkal s takovými legendami, jako byly či jsou velmistři: Karpov, Gulko, Uhlmann, Ceškovskij či Alburt. Co jméno, to pojem. Jak na tyto partie vzpomínáš? A zajímavé zážitky, momentky, co ti utkvěly? Pro řadu lidí jsou to velmi interesantní jména...

Těch partií s velmistry bylo snad kolem 130. Kupodivu jsem ani moc neztrácel.

Jaká jsi preferoval v minulosti na vrcholu slávy zahájení? Při pohledu do databáze se to totiž hemží vším možným, to napovídá o širokém rejstříku, je to tak?

Protože jsem nikdy nebyl profesionál, tak jsem si vybíral převážně ta zahájení a varianty, které byly málo obehrané. A kupodivu mi to vycházelo.

Možná trochu provokativní otázka ale přesto: trénuješ ještě? Nebo už dnes hraješ tzv. jen „z podstaty“ a zkušeností?

Skleróza nastupuje někdy kolem 35.roku života. To je taky doba, kdy je šachista na vrcholu. Není myslitelné, aby šachista spoléhal jen na to, co se kdysi naučil. Stále je nutné pracovat - pokud ještě chce hrát.

Čeho si v šachu obecně ceníš nejvíc? A co tě na něm nejvíc zlobí?

Šachy filtrují lidi. Hlupák nemá nárok. A bohužel, i mezi šachisty se najdou hajzlíci.

Jsi znám v odborných kruzích svou poměrně svéráznou osobností, máš na řadu věcí v šachu nestandardní názory. Nutí tě k nim okolnosti nebo je to částečně prostě jen povahový rys?

Rád se snažím přijít věci "na kloub", je možné, že tohle může některým lidem vadit. Ale řada mých přátel - i mezi velmistry - se mnou vcelku souhlasí.

Jaký je tvůj názor na celosvětové šachové hnutí, systém bojů o mistra světa a na celkovou pozici a práci FIDE v čele s jejím vedením?

FIDE - hlavně její předseda - šachu jednoznačně škodí. Mrzí mě, že kulturní západ dávno nezaložil vlastní organizaci.

A pokud bych stejnou otázku položil v souvislosti s domácí šachovou scénou a národním šachovým svazem?

Je to těžké. Šachy - podle mínění většiny obyvatelstva - hrají buď géniové nebo pošukové. Jaksi chybí názor, že to hrají obyčejní smrtelníci, za jakého jsem se já vždycky považoval.

Co si lze s pomyslnými sedmi křížky věku v šachu ještě přát?

Těch křížků je furt málo...

Nabídneš nám i něco ze své tvorby?

Rád. Níže uvedenou partii publikoval velmistr Jansa v časopise Květy. I tak přísný komentátor, jako je on, ji nazval nesmrtelnou. A připojuji i zajímavou studii.

Ftáčnik Lubomír – Jan Sikora Lerch, Extraliga, 1984
1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.Jf3 0-0 6.Se2 e5 7.0-0 Jc6 8.d5 Je7 9.Je1 Je8 10.Jd3 f5 11.Sd2 f4 12.Sg4 g5 13.c5 Jg6 14.h3 Sxg4 15.Dxg4 Vf7 16.Vac1 Jf6 17.Dd1 h5 18.cxd6 cxd6 19.f3 Sf8 20.Jf2 Vg7 21.Jb5 Jh4 22.Se1 Db6 23.Jc3 g4 24.Ja4 De3 25.Vc3 gxf3 26.Vxe3 fxe3 27.Jc3 fxg2 28.Jh1 gxf1D+ 29.Kxf1 Jg2 30.Jg3 Jf4 31.Df3 Jxh3 32.Dxe3 Jg4 33.Dd2 Se7 34.Jf5 Vf8 35.Ke2 Sg5 36.Dc2 Je3 37.Jxe3 Jg1+ 38.Kd3 Sxe3 39.Dd1 Vf3 40.Kc4 Sd4 41.a3 a6 42.Kb3 Vg2 43.Sh4 Kf7 44.a4 Vg4 45.Sd8 h4 46.Dd2 Se3 47.Dd3 Sg5 48.Dc4 Sxd8 49.Dc8 Vg8 50.De6+ Kg7 51.Dxd6 0-1

Studie – Sakkelet, I. cena, 1988
1.d6 Se8 2.Jf6 Sc6! [2...Sb5 3.Kc5] 3.Kc5 Sb5 4.Kb6! Kb4 5.Jd5+ Kc4 6.Je3+ Kb4 7.Jc2+ Ka4 8.Kc7! Se8 9.Kd8 Sh5! 10.Je3 Se2 11.Ke7 Sb5 12.Jc2 Sc6 13.Jd4 Sb5 14.Jxb5 1-0 K vidění: Špacír bílého krále před postupujícím pěšcem, kolečko černého střelce, marný pokus o únik černého krále, vše odedře bílý kůň.

Děkuji jménem Gambitu za rozhovor i za životopis.

© 2005-2013 otisek mohelnice