Aktualizováno: 29.07.2018
Dnes je: 10.prosinec
Šachový klub Mohelnice
Přihlašování na "Vánoční turnaj Bludov" zahájeno
8.11.2013
Poctivý šach a poctivý život: IM Zdeněk Beil
Ladislav Spurný

Mezinárodního mistra Ing. Zdeňka Beila znám už nějaký ten pátek. Je to výborný šachista a velice seriózní člověk. Zejména to druhé, aby v dnešní hektické a nelehké době občas pohledal. A co mě na něm vždy fascinovalo nejvíce: jeho pracovitost, poctivost a velké úsilí, které věnuje všemu, do čeho se pustí. Jsou nátury, které vše dělají naplno, protože odfláknout to prostě z hlediska své přirozenosti neumí. On k nim patří. O to více jej pak zdobí nenápadnost a skromnost, vlastnosti, které prezentuje, kdekoliv se objeví a za které si jej - vedle toho ostatního - nesmírně vážím. Šachy jej provází celý život. A není dáno každému, aby hrál tak, jako to umí on. Dnešní rozhovor je navíc s jubilantem, protože Zdeněk Beil se v srpnu dožívá 60 let… Dialog, uvedený níže, tedy budiž současně vzdáním holdu jednomu z nejlepších šachistů historie našeho regionu!

Především bych ti chtěl v úvodu rozhovoru srdečně pogratulovat k blížícím se šedesátinám a popřát ti pevné zdraví a spoustu šachového elánu! Někdejší elitní velmistr bývalého Sovětského svazu Lev Polugajevskij snášel přibývání věku dost špatně a vždy se rozčarovaně tázal: „To je mi už opravdu čtyřicet…padesát…šedesát…?“ Jak jsi na tom ty?

Děkuji ti, Laďo, za přání. Dnes již vím, že každý věk přináší své radosti i strasti. Zdraví už mi neslouží jako za mládí, ale je potřeba se učit žít s tím, co člověk má. Radostí je naštěstí více. Mám tři šikovné syny, zatím tři vnuky, chaloupku v malebném prostředí, kam s přítelkyní rádi jezdíme. Pozitivně vnímám zkušenosti ze života, které mne učí mít určitý nadhled nad lidským lopotěním. Šachy chci hrát pro radost, pro možnost setkávání se s přáteli, pro možnost vnímání estetiky, harmonie a souladu dění na šachovnici, když se to umí hrát. Vítám možnost hrát od letošního roku turnaje i v seniorské kategorii. Nebudeme si nic nalhávat, mladí to umí, jsou zruční v užívání šachových databází a držet krok s nimi je čím dál obtížnější. Dnešní šachy jsou hodně o počítání variant a mne vždy spíše na šachu přitahovalo hrát intuitivně v souladu se strategickými zákonitostmi, kterým rozumím.

Kdy a kde jsi začal hrát šachy, máš nějakou zajímavou vzpomínku?

Šachy jsem začal hrát v roce 1967 ve 14 letech v Litovli, kde můj trenér byl J. Skalský. Rád vzpomínám na simultánku v roce 1968, kterou hrál v Olomouci velmistr Luděk Pachman. Nastoupilo proti němu 20 hráčů a jeden dorostenec, tedy já. Ve střední hře přehlédl Pachman pěšce a mně se povedlo partii dovést do vítězného konce, byla to jeho jediná porážka na této simultánce. Pokud budou mít čtenáři zájem, mohu partii oglosovat a příště zveřejnit.

Obvykle na tomto místě zkušeným a léty ostříleným hráčům kladu otázku směřující k porovnání šachu doby minulé a aktuální. Odpovědi jsou vesměs podobné. Udělám to tentokrát jinak: jak se šachy měnily v průběhu dosavadního života konkrétně tobě? Co znamenaly a znamenají, co přinášely a odnášely, jak ti chutnaly a jak chutnají dnes?

Když zavzpomínám, tak je faktem, že mi šachy pomáhaly získat určité sebevědomí, protože ve školních lavicích jsem nepatřil mezi šprty. Přitahovala mne však i atmosféra turnajů a hlavně jsem díky šachu získal mnoho přátel. V Litovli například pánové Z. Wolfl, L. Jemelka či I. Pospíšil. Při mém působení v Olomouci jsem potkal a poznal největšího přítele L. Krňávka, nejlepšího šachistu Olomouckého regionu v sedmdesátých a osmdesátých letech L. Mištu, v devadesátých letech K. Mokrého, nestora oddílu O. Malcánka, neúnavného organizátora L. Veselovského, výborného kapitána ligového družstva A. Kubíčka, známého úloháře J. Ševčíka, později pak J. Fuksíka z Grygova a řadu dalších. S většinou z nich se stále setkávám a mnoho přátel mám mezi šachisty i v dnešní době, to mne na šachu těší a proto se k nim vracím, i když výsledky za šachovnicí již nemám nijak oslnivé.

No, i tak mohu konstatovat, že navzdory pozvolnému vstupu do seniorského věku ti to stále hraje velmi dobře. Nezřídka perfo výkonem (například v druhé lize posledních dvou let) stále atakuješ šachovou mistrovskou úroveň. Tvůj aktuální ELO koeficient je v porovnání s tímto sice o něco málo níže, nicméně stále držíš laťku velmi slušně. Trénuješ ještě nebo už hraješ jen ze zkušenosti? A jak obtížné je s přibývajícími léty mistrovskou úroveň udržet?

Po svých nejproduktivnějších šachových letech 1968 - 1989 jsem v letech 1990 až 2008 hrál jen příležitostně a žil jsem opravdu z podstaty. Více jsem se k hraní vrátil zase nyní. Nad výkonnostní úrovní moc nepřemýšlím, velmistr už ze mne asi nebude. Snažím se hrát pro radost, mám odpovědnost ke kolegům v družstvech, proto se občas na soupeře v soutěžích družstev připravuji. Po internetu je možnost sledovat mezinárodní silné turnaje, to mne baví a to mi asi nejvíce pomáhá udržet si určitou výkonnost. Hodně mne oslovily knihy Garry Kasparova a také pro mne bylo důležité, že syn Martin, i přes počáteční problémy, vytrval v trenérské práci a je dnes trenérem mládeže Zlínského kraje. Hodně spolu spolupracujeme a já jsem začal vést kroužek dětí v Litovli a individuálně trénovat mladého Jirku Navrátila z Uničova.

Neznám tvou šachovou dráhu detailně, ale vím, že tvé největší úspěchy spadají do osmdesátých let minulého století. Pak se střídaly etapy, kdy jsi hrál málo a zase více. Takové opakované šachové pauzy a zase návraty. Čím to bylo? Práce? Rodina? Jiné zájmy?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl. Po revoluci 1989 jsem osm let byl starostou obce a bylo mojí prioritou dělat tuto práci co nejlépe, šachy šly zcela stranou. Počátkem tohoto tisíciletí jsem se však blíže seznámil s waldorfskou pedagogikou, která klade důraz na prožitkové učení, a pochopil jsem, že šachy jsou pro rozvoj kreativity a sebevýchovu jednotlivce velkým přínosem, hlavně v době dospívání. Proto jsem se k šachu vrátil.

Ano, v posledních letech je to opravdu opět o tom návratu, hraješ druhou ligu za Agenturu Garde Calcio Olomouc (třetí šachovnice) a první ligu za TJ Tatran Litovel (šestá deska a domovský klub), nastupuješ v těchto týmech pravidelně, za sezónu odehraješ spoustu partií…

Partie za družstva jsou po delší odmlce ideální. A jak už jsem předeslal, jsou pro mne šachy především setkávání s přáteli a těch mám v Olomouci i Litovli mnoho. V Litovli jsem se šachem začínal, pak jsem po celé roky hrál v Olomouci. Je proto logické, že hraji za družstva z těchto měst. V příští sezoně chci využít změny v soutěžním řádu a chci navíc pomoci s postupem do KP I. ještě Slovanu Moravská Třebová. Do tohoto regionu se chystám časem odstěhovat, koupil jsem tam chalupu a mám tam vnuky.

Když už jsem narazil na soutěže družstev, v lize druhé se ti tradičně daří velmi dobře, naopak první liga je o něco slabší… Přitom ELO koeficienty soupeřů, co jsem se díval na poslední dva ročníky, zase tak propastně rozdílné nejsou. Čím to je? Když tedy pominu, že jsem byl v první lize svědkem tvé partie (a jistě nebyla ojedinělá), kde objektivně byla na desce remíza a byl jsi v podstatě kvůli nepříznivému stavu utkání kapitánem nucen hrát dále… Výsledkem pak byla prohra, která přijít nemusela, kdyby…

Těžká otázka, asi to záleží na náladě a na typu pozice, které na šachovnici vznikají, než na soutěži, kterou momentálně hraji. Nemám dostatečně propracovaný repertoár zahájení, abych se dokázal mně osobně nepříjemným pozicím vyhýbat a tak se to snažím spíše řešit tak, že budu co nejvíce všestranný, ale ke stylu Borise Spasského má moje hraní pochopitelně daleko.

Jaké dosavadní týmové úspěchy ceníš ty osobně nejvíce? A zcela zvlášť se zeptám na pocit z bronzu s TJ Tatran Litovel v extralize v ročníku 2010/2011. Rok předtím jsi v tomto týmu v první lize přispěl k postupu do extraligy. V následujícím roce z toho byl fantastický úspěch Litoveláků a ačkoliv jsi do bojů až tolik nezasáhl, historie se následně neptá…

Jsem rád, že se Litovel zařadila do republikové špičky, i když je to dnes spíše o schopnosti managerů, než o práci s mládeží a o síle vlastních odchovanců. S „B“ družstvem Litovle jsme zažili letos zajímavý závěr 1. ligy. Favorizovaný Duras Královo pole nastoupil se Zlínem s pěti náhradníky a ostudně prohrál, Zlín se takto zachránil. Totéž se stalo v Karviné, kde dokonce nastoupili se sedmi náhradníky proti Starému Městu. My jsme pro záchranu 1. ligy byli nuceni v posledním kole vyhrát s Grygovem 6,5 :1,5 a povedlo se, to byl fantastický zápas!! Jednoznačně však mým největším úspěchem bylo vítězství Lokomotivy Olomouc v nejvyšší soutěži 1986/87, kdy jsem na první šachovnici úspěšně hrál s řadou českých a slovenských velmistrů.

V rámci individuálních úspěchů se ti podařilo vyhrát několik turnajů, jinde jsi první místo dělil. Na které turnajové úspěchy rád vzpomínáš a jak velká konkurence na nich byla? Bylo to především vítězství v přeboru vysokoškoláků 1974 v Hrazanech a následně účast na mistrovství světa družstev?

V Hrazanech to byl velmi silný turnaj a bojovalo se velmi úporně, vždyť odměnou byla účast právě v Teeside. Kromě A. Lanče a L. Neckáře, kteří měli přímý postup, zde hrála celá československá vysokoškolská špička a porazil jsem zde např. L. Dobrovolského, M. Babulu a F. Jablonického. Z individuálních turnajů si cením vítězství v maďarské Tapolce a Budapešti v roce 1980 a v „B“ vánočním turnaji v Reggio Emiliu 1986/87. V každém turnaji hrála řada mezinárodních mistrů a já jsem usiloval o tuto normu.

Ano, byl jsi i členem družstva, které hrálo v anglickém Teeside v roce 1974 na mistrovství světa vysokoškolských týmů. A co víc – dosáhl jsi nejlepšího výsledku na třetí šachovnici! Vzpomenul by jsi krátce tu dobu i atmosféru tehdejších turnajů? Určitě tam byli i mnozí hráči, kteří se později stali legendami… A s kým ze světových velmistrů ses kdy utkal ty?

Opravdu to byl velký zážitek, měl jsem možnost poznat život a zvyky Skotska a setkat se s hráči celého světa. Na turnaji hráli zástupci mnoha států i ze Střední Ameriky a Asie. Zahrál jsem si zde s Maďarem Pinterem, s Angličanem Nunnem a nejvíce si cením remízy, tenkrát ještě Rusem, s Beljajevským. Byli jsme dobré družstvo a trenérem byl šachová legenda František Pithart.

Hrál jsi také za družstvo železničářů v Bulharsku a v Polsku. Jak se ti tam dařilo?

Evropská soutěž družstev šachistů železničářů USIC se koná jednou za čtyři roky a já jsem nastoupil za československé železničáře dvakrát v letech 1984 a 1988. Pro šachisty z tehdejších socialistických států to byla výjimečná možnost zahrát si celoevropský turnaj a tak na prvních šachovnicích nastupovali i velmistři. Partii s velmistrem Schmidtem jsem pro čtenáře Gambitu připravil. Jádro našeho družstva tvořili hráči z Lokomotivy Trnava a Olomouc, zde bych vzpomněl na dlouhodobé reprezentanty P. Trávníčka a P. Vávru z Lokomotivy Olomouc.

Z tvorby IM Beila nabízíme následující partie, které stručně okomentoval on sám.

Rainer Knaak (2515) – Zdeněk Beil (2330) E83, Zinnowitz 1974
1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.f3 0-0 6.Se3 Jc6 7.Jge2 Vb8 Smysl tahu věží na b sloupec je zřejmý z varianty 8.Jc1 e5 9.d5 Jd4 10.Jb3 c5 a po 12.dxc6 bxc6 (8.a3 Ve8 9.b4 e5) Černý využívá skutečnosti, že bílý nemá dokončen vývin královského křídla a navíc dvěma posledními tahy oslabil diagonálu a1-h8. 10.d5 Jd4 11.Jxd4? Výhodu mohl bílý udržet po zdrženlivém 11.Vc1, i když po 11…c5 exd4 12.dxc6 bxc6 13.Jxd4 exd4 14.Sxd4 zkomplikuje černý tahem 14…c5 s nejasnou hrou. 12.Sxd4 Jxe4!! Ohňostroj začíná. 13.fxe4 Dh4+ 14.g3 Vxe4+! 15.Je2 Vxe2+! 16.Sxe2 De4 17.Vf1 Bílý definitivně přišel o možnost rochovat a černý dobírá materiál, který obětoval. 17…Sxd4 18.Vf4 Sc3+ 19.Kf2 De5 20.Vc1 Sb2 21.Vc2 g5 22.Vf3 Sd4+ 23.Kg2 Sg4 24.Dd3 Sxf3+ 25.Sxf3 De3 26.Dd1 f5 27.Ve2 Dc3 28.Sh5 g4 29.Df1 Vf8 30.Ve7 Dc2+ 31.De2 Dxe2+ 32.Vxe2 Se5 33.Vf2 Kg7 34.b5 Vf6 35.Se8 Kh6 36.Sd7 Kg5 37.Sc8 b6 38.Sd7 f4 39.gxf4+ Vxf4 40.Vxf4 Kxf4 41.a4 h5 42.h3 g3 a bílý se vzdal, neboť ztratí ještě jednoho pěšce na dámském křídle

Mokrý – Beil, Mez. šachový turnaj v Olomouci konaný v roce 1979
1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.Se2 0-0 6.Jf3 e5 7.0-0 Jc6 8.d5 Je7 9.Jd2 Jd7 10.b4 f5 11.Sa3!? Novinka, bílý se snaží vyvinout maximální tlak na dámské křídlo černého. 11…Jf6 12.f3 Sh6 13.c5 Se3+ 14.Kh1 f4?! Poněkud přímočaré, správnější bylo 14…Sd4 15.Vc1 a6, abych udržel černopolného střelce co nejdéle na šachovnici. 15.Jc4 Sd4 16.Vc1? Nyní již musel bílý obětovat kvalitu tahem 16.Jb5. Ani jeden jsme nedomysleli, že po 16.Jb5 Sxa1 17.Dxa1 Je8 18.Jxc7 Dxc7 19.cxd6 Jxd6 20.Dxe5 stojí bílý výrazně lépe. 16…Jh5! 17.De1 Nyní již 17.Jb5 nestačilo pro 17…Jg3+ s rychlým koncem. 17…Vf5 diagram K rozhodující výhodě vedlo i 17…Jxd5 18.exd5 Jg3+. 18.exf5 Jg3+ 19.Dxg3 fxg3 20.f6 Jf5 21.Je4 Df8 22.f7+ Na 22.h3 přijde 22…b5 a rozhodne útok proti bílému králi. 22…Kxf7 23.cxd6 Dh6 24.h3 Jh4 25.f4 Zkomplikovat hru ještě mohl bílý pokračováním 25.Je5 Sxe5 26.Vxc7+ Kg8 27.Sg5 25…exf4 26.dxc7 Jxg2! 27.Jg5+ Dxg5 28.Kxg2 Sxh3+ 29.Kxh3 g2 30.Vf3 Pg1-J+ 31.Vxg1 Dh5+ 32.Kg2 Dg4+ 33.Kh2 Sxg1+ 34.Kh1 Sd4 35.Kh2 h5 a bílý se vzdal

Cítíš se v šachu už poněkud jako pamětník? Trochu s úsměvem narážím na to, co jsem zde už několikrát prezentoval, totiž že mým ryze soukromým měřítkem této oblasti je skutečnost, že hráč je uveden v Malé encyklopedii šachu z roku 1989. Ty už tam figuruješ i s titulem mezinárodního mistra a výčtem úspěchů… Mimochodem, když už jsme u těch pamětí, jak obtížné bylo tehdy titul IM získat?

Abych řekl pravdu, tak se opravdu jako pamětník cítím. Jak už jsem uvedl minule, bylo to např. nezapomenutelné setkání s Luďkem Pachmanem v roce 1968. Ale vzpomínám také na partie se známým ruským teoretikem Suetinem, Beljajevským, britským Nunnem, německými špičkami Kindermannem a tehdy ještě z NDR Uhlmanem, Knaakem či Vogtem, s maďarským Pinterem, Delym či Zuzsou Polgár, italským Paolim, Zichichim, polským Schmidtem, peruánským Rodrigezem, tehdy ještě jugoslávským Kněževičem, Cvitanem, Cebalem či Bukalem a českými mistry Opočenským, Pithartem, Grosem anebo v rámci ještě československé 1. ligy partie s Jansou, Ftáčníkem a dalšími. Na to se prostě nezapomíná. Když sleduji úspěchy naší současné jedničky Davida Navary, tak mi to nedá nevzpomenout na naši partii v roce 1998 v Olomouci, kdy to byl ještě malý chlapec s doprovodem maminky. Potěšilo mne také, když mne na loňském vánočním turnaji v Aschachu oslovil maďarský velmistr Josef Horvath a vzpomínal na naši partii v Szekesfehervaru v roce 1986. Co se týče plnění titulu IM, bylo dříve více uzavřených turnajů, tak to bylo snazší než dnes. Teď se hrají především OPENy a uhrát normu vyžaduje dnes nejen umění, ale i mít sportovní štěstí při losování.

Vzpomínám si, že jsme se spolu kdysi letmo bavili o šachové výkonnosti a já se tenkrát podivoval, že v době, kdy ti to hrálo opravdu vrcholově, jsi dle mého názoru měl šanci jít ještě výše. Připustil jsi tenkrát, že ano a vyjádřil jsi přesvědčení, že by se dala eventuálně atakovat i velmistrovská norma. Proč k tomu vlastně nedošlo?

No, myslím, že objektivně jsem výkonnostně na velmistrovskou normu nikdy sílu neměl. Začal jsem hrát pozdě, až ve 14 letech, a navíc jsem měl v mládí problémy se zdravím a fyzickou kondicí. Bez velmi dobré fyzické kondice na vrcholných soutěžích nelze dle mého názoru uspět. Měl jsem také téměř vždy na turnajích nevyrovnané výkony, dokázal jsem jeden den porazit velmistra, ale v jiný den prohrát se slabším hráčem.

Vždycky jsem trochu v rozpacích, když mám hovořit o šachovém stylu. Oprávněně se domnívám, že na to mi chybí dostatečná šachová kvalifikace a výkonnost. Přesto - přehrával jsem si v on-line databázi - průřezově časem - pár tvých partií. Zdá se mi, že všechny mají společného jmenovatele: poziční styl se zjevnou snahou o aktivní hru a dynamiku… Mýlím se?

Máš pravdu, že upřednostňuji poziční hru, to je vidět již z mé volby zahájení, bílými hraji výhradně zavřené hry. To souvisí s pochybením, které se stalo v mládí, kdy jsem příliš brzy přešel z otevřených her k zahájení 1.d4. Na druhé straně je pravdou, že se nebojím hrát ani ostré pozice a šarvátky na šachovnici, v kterých se teprve prokazuje síla. Skoro je spíše vyhledávám, než bych se jim vyhýbal.

Může to být náhoda, těch partií, na které jsem se koukal, opravdu nebyla kvanta, ale i z toho mála, co jsem viděl, drtivá většina z nich byla za černé hrána Sicilskou obranou… Je to tvoje oblíbené zahájení? A které další v pořadí?

Sicilskou obranu považuji za černého jednoznačně za nejlepší zahájení. Problém je ovšem v tom, že mnoho variant je proanalyzováno téměř do střední hry a černými pak vyhrát i s papírově slabším hráčem je obtížné. Proto od určité doby hraji často Ufimcevovu či Pircovu obranu, kde se musí vymýšlet více nad šachovnicí.

Jsi jeden z mála šachistů, který má vysoký kvalifikační stupeň trenéra 1. třídy! Příležitostně se do různých tréninkových setkání zapojuješ, ale nenapadlo tě někdy trénovat systematicky? A dalo by se tím vůbec seriózně uživit?

Jak už jsem ti minule odpovídal, vedu kroužek dětí v Litovli a individuálně trénuji mladého Jirku Navrátila z Uničova, uvidím, zda budou mít zájem i další. Dříve jsem kromě svých synů trénoval, mimo jiné, ještě aktuálního velmistra Tomáše Orala a V. Sléžku z Krnova. Je pravdou, že syn Martin, trenér II.třídy, se snaží trénováním uživit, ale je to pro něj časově velmi náročné, protože musí mít svěřenců poměrně hodně, a stejně pokud by nepracoval ještě na šachových příručkách, tak by s financemi nevyšel. Já se vracím k trénování těsně před důchodovým věkem s tím, že mám šanci dělat to, co mne baví, a nebudu tolik pod finančním tlakem.

Jsi otcem dvou už dospělých synů. Starší Martin hraje šachy na velmi slušné mezinárodní kandidátské úrovni a současně se profiluje i jako trenér, Ondřej dosáhl úrovně národního kandidáta mistra a ačkoliv nyní je to v jeho případě spíše o síle velmi slušné I. výkonnostní třídy, šachy, ač je aktuálně soutěžně hraje sporadicky, mu sem tam rovněž nedávají spát. Je to dobrý pocit, když kluci dělají to, co ty? A byl jsi pro ně někdy šachovým vzorem anebo kovářova kobyla chodila doma bosa?

Martin mi opravdu dělá radost. Po počátečních těžkostech je dnes trenérem mládeže ve Zlínském kraji a bude kromě svých textů pravděpodobně pracovat i na příručce projektu Šachy do škol. Ondřej nedávno zanechal studia na UP v Olomouci, šachu se momentálně nevěnuje, nezbývá mi než si přát, aby se vzchopil a dělal to, co ho baví a co umí, pořádně a poctivě.

Jsi vzděláním inženýr, to je přece jen techničtější zaměření. V osobním životě a v posledních minimálně 10 letech poměrně markantně ale inklinuješ spíš k humanitním problematikám. Není to vlastně rozpor? Nebo ses v životě prostě jen posunul někam jinam?

Ano, svým původním povoláním jsem geodet. To byla práce, která mi umožňovala být v osmdesátých letech hodně v terénu a získávat fyzickou kondici, abych šachy mohl hrát i na mezinárodní úrovni. Po roce 1990, když jsem byl starostou v Dolanech u Olomouce, jsem založil zpravodaj obce a také jsem se více seznámil s prací neziskových organizací a to mne velice oslovilo. Když jsem se starostováním skončil, zpracovával jsem mimo jiné bulletin OKNO, respektive UNO pro neziskové organizace. Protože mne to bavilo, tak jsem se z legrace přihlásil na dálkové studium žurnalistiky a kupodivu jsem byl přijat. Teď například připravuji články pro novoborský šachový server a občas něco napíšu i pro neziskový sektor. Tak se šachy propojily s novinařinou a mám o zábavu postaráno.

Když už o tom hovoříme, hodně ses kupříkladu věnoval alternativnímu školství, konkrétně Waldorfské škole, k pedagogice máš tedy blízko. Co říkáš na opakované a nedávno i na evropské úrovni znovuvzkříšené snahy o zavedení šachu do škol? Narážím na to, že nepopiratelná prospěšnost této ideje a její zdravé kořeny z hlediska potenciálních výsledků u žáků vyvažuje oprávněný skepticismus případně vnucovaného rozměru, který by měl zůstat zachován jen pro ty, kteří o něj dobrovolně jeví zájem.

Projekt „Šachy do škol“ považuji za velmi dobrý a jsem rád, že ho chce EU podporovat. Řadou studií je prokázáno, že šachy mají kladný vliv na rozvoj řady vlastností, např. zvyšují jazykové, matematické, paměťové schopnosti a schopnost číst, IQ, zlepšují kritické, kreativní a originální myšlení, učí, jak myslet logicky a efektivně, učí vybrat „lepší“ volbu z velkého množství možností, naučí děti nejprve myslet a až potom konat. Více najdou zájemci na webu http://www.sachydoskol.cz

Přemýšlel jsem nad nějakou tečkou na závěr. Myslíš, že by sis nám mohl prozradit dvě věci? Totiž své krédo šachové a krédo životní?

To šachové krédo může být, že „chci dělat to, co mne baví, pro co mám předpoklady a v čem mohu být prospěšný“ a životní pak, že „ve spolupráci a vzájemném respektování je síla“, to platí pro neziskové organizace, politiku i šachy.

Následuje partie z mistrovství železničářů družstev v roce 1985 v Bulharsku s polským velmistrem a z československé 1.ligy 1986/87, kdy družstvo Lokomotivy Olomouc získalo zlaté medaile.

Beil Zdeněk – Schmidt Wlodzimierz (Polsko), USIC (Mistrovství Evropy železničářů) Sofie 1985, [E63]
1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jf3 Sg7 4.g3 0-0 5.Sg2 d6 6.0-0 Jc6 7.Jc3 a6 8.h3 Vb8 9.Se3 b5 [9...Sd7 10.Vc1 b5 11.Jd2 e5 12.cxb5 axb5 13.dxe5 Jxe5 14.Sg5] 10.Jd2 Sd7 11.Vc1 Ja5 12.cxb5 axb5 13.b4 Jc4 14.Jxc4 bxc4 15.b5 d5 [15...Ve8 16.Sg5 h6 17.Sxf6 Sxf6 18.a4 Sg7 19.e3 a pěšec c4 je nekrytelný] 16.a4 e6 Pasívní pokračování, k vyrovnání vedlo [16...c6 17.Sf4 Vb7 18.Vb1 cxb5 19.axb5 Sf5] 17.Vb1 c6 18.Sf4 Vb7 19.Sd6 Ve8 20.Dd2 Sf8 O něco lépe bylo hrát [20...Da5 21.Sb4 Da7 22.e4 Sf8] 21.Sxf8 Vxf8 22.Vb4 cxb5 [22...Dc7 23.Dg5 Kg7 24.e4 s převahou] 23.axb5 De7 Po [23...Dc7 následuje opět 24.Dg5 Kg7 25.e4] 24.Vfb1 Vfb8 25.Dg5 Dd8 26.De5 Vb6 27.Kh2 Se8 28.e4 dxe4? Nutné bylo vytěsnit dámu z aktivního postaveni na poli e5 [28...Jd7 29.Df4 Jf6] 29.Sxe4 Vc8 30.Sg2 Vd6 [30...Jd5 31.Jxd5 exd5 32.Dxd5 c3 33.Dxd8 Vxd8 34.Sf1 Vdb8 35.Sd3 Sxb5 36.d5±] 31.b6 Vb8 32.b7 Sc6 33.Vxc4 Sxg2 34.Kxg2 Je8 35.Je4 Vd5 36.Dxb8 Dxb8 37.Vc8 Vd8 38.Vxd8 1-0

Beil Zdeněk - Blatný Pavel [A00] 1. liga ČR 1986_87, 16.07.2013
1.d4 Jf6 2.Jf3 d6 3.c4 Jbd7 4.Jc3 e5 5.Sg5 Se7 6.Dc2 h6 7.Sh4 c6 8.e3 0-0 9.Sd3 Ve8 10.0-0 Jh5 11.Sg3?! dvojsečné pokračování, jehož ideou je braní pěšcem f s otevřením sloupce f. 11...Jxg3 12.fxg3 Jf8 13.Vad1 Dc7 14.Kh1 exd4 15.exd4 Sg4 16.h3 Sxf3? (bělopolného střelce si bylo potřeba ponechat do obrany např. po 16...Sh5 17.g4 Sg6 18. Sf5 by měl bílý jen malou výhodu) 17.Vxf3 Sf6 (láká bílého k oběti kvality a ten se nenechá příliš pobízet, protože následně zůstane černého královské křídlo v troskách. Lépe bylo hrát Sd8 s přeorganizováním obrany) 18.Df2 Je6?? (Nutné bylo Jd7) 19.Vxf6! gxf6 20.Je4 Ved8 21.d5! A to asi Pavel Blatný nedocenil) 21…cxd5 (Po 21…Jc5, by na obranu krále nezůstala žádná figura a po 21…Jg5 přijde 22.Jxf6+ s dalším h4) 22.Jxf6+ Kf8 23.Vf1 Jg7 24.Df4 dxc4 25.Jd5 Dd7 26.Dxh6 černý vzdal, bez velkých materiálních ztrát nezabrání matu

Děkuji jménem Gambitu za velice poctivý přístup k rozhovoru, díky kterému je náš časopis bohatší o další cenný materiál!

© 2005-2013 otisek mohelnice