Aktualizováno: 29.07.2018
Dnes je: 10.prosinec
Šachový klub Mohelnice
Přihlašování na "Vánoční turnaj Bludov" zahájeno
9.11.2017
Mohelnický rapid v gymnaziálním tónu
Ladislav Spurný

Mohelnický rapid turnaj vykročil v sobotu 4. listopadu 2017 vstříc čtvrté desítce pořadatelských ročníků, když hráči se zde sešli již po jednatřicáté. Všechno proběhlo hladce jako v kterémkoliv jiném roce. A přesto tu byla znát citelná absence.

Chyběl dlouholetý organizátor a dobrá duše (nejen) mohelnického šachu Karel Volek. Zdraví ho trochu zazlobilo a Karel se musí aktuálně léčit. Chyběla mi tam jeho vysoká vzpřímená postava, postrádal jsem jeho zvučný hlas v mikrofonu. Telefonoval jsem mu v průběhu turnaje, měl radost, že ostatní hrají a mě konkrétně nabádal, abych nezapomněl v článku posléze na nějakou zajímavost. Čistě osobně si myslím, že nejzajímavější bude, až se dá rychle do kupy a příští rok nás opět uvítá osobně. Přeji mu za všechny šachisty především pevné zdraví!

Karel Volek měl ovšem na místě zdatné náhradníky, kteří se o organizaci postarali na jedničku. Jirka Voráč v roli rozhodčího navíc turnaj bezchybně odřídil, když tu a tam musel řešit vyrušování u partie či problémy s mobilními telefony. Malé počáteční zdržení nejprve dohnal a posléze turnaj dokonce skončil malinko dříve oproti předpokladu. To si pochvalovali mnozí, pěkně to vystihl Petr Mohapl: „Vždycky jsi psával, že to tady mívá noblesní atmosféru. I dnes je to tu pohodové, má to příjemný spád, prostě turnaj na mě dýchá jistou gymnaziální atmosférou.“ Trefné zhodnocení, navíc s vtipným podtextem na povolání Jirky Voráče, gymnaziálního učitele.

Na startu se prezentovalo 72 hráčů, kteří zajistili slušnou účast. V roli hlavního favorita stanul mezinárodní mistr Jozef Michenka (2212), kterému měl zdatně sekundovat mistr FIDE Vít Valenta (2133), kandidáti mistra Roman Závůrka (2208) a Petr Mohapl (2099) či stále populárnější ženská mezinárodní mistryně Catarina Leite Oralová (2138). Favorité to neměli snadné, což nakonec prokázala i skutečnost, že do boje o přední příčky zasáhli i níže nasazení účastníci. Hrálo se tempem 20 minut na partii.

Z počátku se zdálo, že IM Michenka projede turnajem jak nůž máslem a nebude mít vážnější konkurenci, když po prvních pěti kolech jako jediný držel stoprocentní bodový zisk. I on však poslední kola začal náskok ztrácet remízami, čehož pohotově využili soupeři. Před poslední partií sice IM Michenka stále vedl, o půl bodu zpět však byla skvadra pronásledovatelů a o nějakém taktizování nemohlo být řeči, až příliš mnoho hráčů mělo šanci na medaili. Pikantní tón devátému kolu navíc dodal přímý souboj o stříbrnou příčku mezi Valentou a Leite Oralovou. Michenka partii rychle remizoval s nejvzdálenějším účastníkem turnaje Jiřím Stehlíkem (1945) z Kolína, ačkoliv si nebyl dle svých slov zcela jistý, že případné vedlejší hodnocení bude přát jemu. Stehlík se tímto výsledkem vyšvihnul na velmi sympatické čtvrté místo, vysoko nad své nasazení.

Valenta se mezitím nekompromisně pustil do své soupeřky. A ta mu spadla do varianty, kterou Vítek znal podstatně lépe. Rychle černými dosáhl téměř vyhrané pozice, přičemž při znalosti konkrétní teorie měl spotřebováno cca 5 minut, zatímco Catarina hledala východisko ze stísněného postavení a dostávala se postupně do velké časové tísně, v níž si Valenta své vítězství zkušeně pohlídal. V konečném součtu skončil se 7,5 body druhý za Michenkou, který měl stejný bodový zisk, avšak vedlejší hodnocení přece jen hrálo v jeho prospěch. Na bronzovou příčku se pak trochu nečekaně vyšvihl Petr Mohapl, který v konci turnaje na přední umístění poměrně nenápadně útočil ze zadních pozic. Bronz mu však patří zcela po zásluze a i na remízu s IM Michenkou může být hrdý. Catarinu prohra bohužel odsunula až na osmé místo, nicméně byla nejúspěšnější ženou v turnaji.

„Z počátku to vypadalo, že si dobře a relativně snadněji zahraju, a že to bude více méně odpočinkové, ke konci se to ale zkomplikovalo, takže za celkový triumf můžu být rád,“ konstatoval IM Michenka krátce před převzetím poháru. Na můj dotaz, zda měl v některé partii problémy, následovala pro mě nečekaná odpověď: „Budete se divit, ale hned v prvním kole s vámi!“ To mě pobavilo. Jen krátce na vysvětlenou: partii jsem i při výkonnostním rozdílu více než 550 ELO bodů dlouho držel v rovině. Byl jsem však jako vždy nervózní z tak silného hráče a když se kolem šachovnice s přibývajícím časem začali kupit diváci, má tréma dosáhla vrcholu. Partii ukončila má hrubka a žádná senzace se nekonala.

Další ročník mohelnického turnaje je tak za námi. Nad rámec výše uvedeného musím pochválit i výborně zásobený bufet, který poskytoval občerstvení a pitný režim a mohu si jen postesknout, že chlapci Kolářovi pro tentokrát nechali doma kytary a chyběla vítaná hudební vsuvka během polední pauzy. Kdo naopak nechyběl, byl obvyklý maskot soutěže: za okny každoročně pochodující a nějakou dobrotu loudící černý kocour, pobavení především pro dětské účastníky klání. A jsem z hlediska tolik potřebné propagace šachu rád, že soutěž zaznamenala i mediální odezvu, když záznam si přijela natočit mohelnická regionální televize.

Za rok se, doufám, opět sejdeme. Zdejší turnaj má nejen neopakovatelnou atmosféru, ale pro mne osobně vždy tvořil i vstupní bránu k následnému, příjemnému adventnímu času. Užijme se jej!

© 2005-2013 otisek mohelnice